Odpověď
Re: Rakovina prostaty
Petr
Dobrý den,
byla mi diagnostikována rakovina prostaty ,a proto bych se Vás rád zeptal ,jak proběhla léčba ozařováním v PTC Vašeho taťky.
Byl jsem v PTC Na Bulovce na MR vyšetření,kde mi lékař sdělil ,že bych měl podstoupit 21 dávek ozařováním vzhledem k velikosti prostaty.
Děkuji Petr A.
Odpověď
Re: Rakovina prostaty
Michaela
Dobrý den,
táta měl také 21 ozáření. Každý pracovní den kromě víkendů.
Vše proběhlo dobře. Jednou mu ozařovací plán změnili a to je prý běžné. V těle se dějí změny ( nádor se může asi snad i zmenšit ). Dnes má poslední ozařování a nemá žádné zdravotní potíže. Je mu dobře. Před ozařováním měl 6 měsíců hormonální léčbu( jednou za 3 měsíce injekce) a nyní bude pokračovat v hormonální léčbě pro již pokročilý nádor. I tak doufám, že vše dobře dopadne a Vám to také přeji. Zdraví je opravdu to nejdůležitější v životě. S pozdravem Michaela F.
Odpověď
Re: Rakovina prostaty
Zdeněk
Dobrý den, zcela náhodou jsem se dostal na tuto stránku a pokud byste měla zájem i informace, pak jsem hotov je poskytnout. V roce 2017 mi byla diagnostikována rakovina prostaty , glieson skore 8 a metastáze do uzlin.
Takže jsem si to "vyžral" celkem naplno (všechny metody léčby). Ale dnes je vše překonáno, zbyla jen některá omezení. Máte-li zájem , mohu pokračovat v tom, co člověk za ta čtyři léta prožíval. Přeji Vašemu panu otci brzké uzdravení
Zdeněk
Odpověď
Re: Re: Rakovina prostaty
Michaela
Dobrý den,
moc děkuji za Vaši odpověď. Budu moc ráda když mi napíšete co Vás čekalo a jak jste vše překonal. Taťka na operaci nebyl. Měl ozařování v protonu a nyní hormonální léčbu má jeden rok. Nadále v ní má pokračovat. Bolí ho velmi noha, hlavně v kyčli. Podle výsledků by ale rakovina být rozšířena neměla. Mám o něj strach. Moc bych mu přála aby vše bylo dobré. Moc Vám děkuji a také Vám přeji vše jen dobré...Michala F.
Odpověď
Rakovina prostaty
Zdeněk
Předesílám, že ty čtyři roky boje s rakovinou mi umožnily seznámit se s touto chorobou a mluvit o ní i o událostech s ní spojenými otevřeně, bez zábran a zbytečných tabu. Vím, že jsou horší nemoci, beznadějné případy onemocnění, jiné rakoviny, nicméně věřím, že mé vyprávění zanechá ve čtenáři ev. nemocném čtenáři positivní stav mysli.
A taky jsem se rozhodl o tom vyprávět všem, kdo o to projeví zájem, protože i já jsem, tonoucí v moři nejistot, hledal před operací jakékoliv relevantní informace. Budiž tedy tento příběh vzpruhou všem nemocným a jejich doufajícím blízkým.
Celý příběh se začal psát na jaře roku 1917, kdy jsem na naléhání mých dcer, z nichž jedna je lékařka a zároveň na prosbu mé švagrové, rovněž lékařky vyhledal v roce kdy slavím na Vánoce 60 let svého věku, svého obvodního lékaře abych absolvoval preventivní lékařskou prohlídku.
Do té doby pohoda, zdraví jen kypělo, byl (a jsem stále) živnostník - zahradník, kdy jsem navrhoval, realizoval a posléze i udržoval zahrady drobných zákazníků. Sport, cyklistika, vodáctví a lyžování byly běžné aktivity a s manželkou jsme vedli radostný život milujících se manželů a se širší rodinou dcer, zeťů a vnoučat si užívali života, až mě kolikrát napadlo, že tolik štěstí musí být něčím vykoupeno. Nikdy jsem vážně nemarodil, stáří mi nic neříkalo.
Nečekal jsem dlouho. Výsledky testů preventivní prohlídky byly vynikající, normální zdravý chlap, tlak v normě, obezita žádná, cholesterol, játra ok, střeva jakbysmet, sexuálně v nejlepší kondici. Tedy žádné komplikace. Až...
Až na hodnotu PSA, jejíž zvýšení je strašákem mužů po padesátce. Zjistila se výše 14,8.
V tu chvíli mě to dost dobře nedocházelo, protože jsem o té nemoci nevěděl vůbec nic, jen to, že prostata je jakýsi orgán a je součástí pohlavního ústrojí mužů , který někdy zazlobí. Teprve při interpretaci výsledků mým urologem přišel šok. "pane Trojane, máte rakovinu" To jsou slova, která nikdy nezapomenu.
Svět se zhroutil do černé díry myšlenek, obav a strachu. "Proč já?": ptal jsem se a od té chvíle jsem dělil lidi na dvě skupiny: Ti zdraví a ti s rakovinou. Přišlo mi najednou, že už jsem na druhém břehu, bezcenný, nemocný. Nic naplat účast rodiny, nic nepomohlo snížit mé obavy, stále jsem si stál neústupně na tom, že mi život skončí a nikdy nedokončím své realizaci svých snů (což jsou mimochodem modely vláčků) Beznaděj, vztek, lítost, a to stále dokola.
Pak přišly první kroky v léčbě. Naštěstí mi má švagrová lékařka zajistila operaci u profesora Hory (jednoho z nejlepších odborníků u nás) na plzeňské urologii a vzhledem k naléhavosti výsledků předoperačního vyšetření to šlo ráz na ráz.
Byl jsem objednán na vyšetření - biopsii, které má upřesnit diagnosu a specifikovat typ nádoru. Vyšetření se provádí za částečného umrtvení skrze konečník přes břišní stěnu sondou do prostaty. Není bolestivé v tom okamžiku, spíše nepříjemné a to ne kvůli studu, ale skrze pocit, jak sonda krájí tkáň. Bolestivost se dostavila až po vyšetření a s tím i krev v moči, pochopitelně jen dočasně.
Další důležité předoperační vyšetření se uskutečnilo na magnetické rezonanci, která odhalí v těle ložiska nádoru (zjednodušeně řečeno) Celým tělem pacienta je zajeto do jakési roury, kde velmi sofistikovaným způsobem probíhá vyšetření. Trvá to zhruba 45 minut. Nepříjemné je pro osoby trpící klaustrofobií, protože být skoro hodinu v rouře nemusí být někomu milé. Ani mě nebylo...
Konzilium u pana doktora Mrkose, (rovněž plzeňská urologie) který je stále mým urologem mi přineslo trochu světla do černých myšlenek a jeho prognóza, sice ne stoprocentně optimistická mi umožnila poněkud optimističtěji hledět do budoucna. Samozřejmě, že seznámení se s plánem operace a možnými důsledky nebylo až tak příjemné ale domníval jsem se že to vše překonám. Inkontinence a ztráta erekce, absence dalšího sexuálního života u tohoto typu operace mě připadaly však jako velmi černá budoucnost. Ztráta mužství je pro každého chlapa stresem a osobní tragédií.
Naplánované datum operace 17.9.2017 mě strašilo po celou dobu 14-ti dnů, jež zbývaly a na vahách osudu byla na jedné straně možnost přežít, na druhé straně zůstat chlapem a zemřít.
Za mohutné pomoci rodiny, manželky jsem usoudil, že to první bude asi lepší.
A tak jsem v neděli, 16.9.2017 nastoupil do nemocnice v Plzni - Bory na urologické oddělení. Nemohu nezmínit, že den před tím jsme s mou Jani zažili tu nekrásnější a nejněžnější noc milováním a povídáním, spojeni vzájemnou láskou a nadějí v očekávání budoucích událostí.
-----------------------------------------------------------------------------
Pozn. na okraj: jste paní Michaelo první, kdo to čte, takže prosím o strpení s dalším pokračováním příběhu, píši to z hlavy na čisto. Budu pokračovat co nevidět, protože celá nemoc je na dlouhé vyprávění, zvláště, když se přidají komplikace.
Dekuji zatím za přízeň a hezký den
Odpověď
Re: Rakovina prostaty
Michaela
Dobrý den,
moc děkuji. Těším se na další pokračování.
Je to tak hezky napsaný. Čtu to jako román na pokračování, který vím, že naštěstí dobře skončí.
Myslím, že i ostatní kdo trpí touto nemocí a hledají informace si váš příběh rádi přečtou. Plzeňská nemocnice je prý hodně dobrá. Mrzí mě, že taťkovi již operaci nenabídli. Prý když má zasažené uzliny již je na operaci pozdě. Je mu 63 let. Taky ještě málo. Psychika je nejhorší. Pořád se bojím, že pouze ozáření s hormonální léčbou bude slabá léčba. Moc děkuji. Hezký den. M.F.
Odpověď
Rakovina prostaty
Zdeněk
Předmluva: další sled událostí mám velmi dobře zachycen v deníku, který jsem si psal, období do další komplikace je velmi podrobně zachyceno
17.9.2017
Hospitalizace ve FN Plzeň Bory nástup v 08:00 na urologickém oddělení , 3. Patro pokoj č.7. V průběhu dne pohovor s lékařkou, zavedení kanyly do levé ruky pro případnou transfuzi při operaci. Rovněž pohovor s anesteziologem. V noci přetržitý spánek, ráno druhého dne oholení operačního pole a umytí antibakteriálním mýdlem. Poté čekám již nahý na operaci na pokoji.
18.9.2017
07:30 injekce, příprava na operaci – převoz do 4. patra na operační sál, aplikována anestezie, vše vnímám jen se zavřenýma očima a jen po sluchu.
08:00 operace prostaty ve FN Plzeň Bory u prof. Hory,
11:00 probuzení z narkózy na pooperačním pokoji, cítím se jako rozbitý džbánek na zápraží a slabý jako moucha v únoru. Celkem nic nebolí, spíš je to všechno necitlivé a jakoby cizí.
15:30 Návštěva Jani, jen pár slov, jsem stale v polospánku, v polobdění
19.9.2017
10:00 převezen z pooperačního pokoje na normální pokoj 3. Patro č 7. Bolesti nemám, jen cítím jakoby přiskřípnuté vnitřnosti ale takovou bolístku ani neřeším. Jsem pořád trošku unavený, mám otlačená záda a v krku sucho a hleny a nemohu pořádně mluvit, jak jsem později zvěděl, byl to důsledek intubace. Kapačkami dostávám výživu a antibiotika spolu s další kapačkou ACC na odhlenění.
15:30 návštěva Jani I Monik, v noci mi pomáhá přežít notebook s filmy a mobil s hudbou z You Tube. Pacienti na pokoji neskutečně chrápou, takže hudby do sluchátek si skutečně užívám.
20.9.2017
Sedím na posteli
15:30 Návštěva Jani i Monik
21.9.2017
Stojím u postele
15:30 Návštěva Jani
22.9.2017
Mohu již chodit, vytažení stehů z drenu a jeho odstranění, u stehů to maličko zatahalo, dren jsem vůbec necítil, takové bolístky neřeším. Údajně jsem indián. Procházím se po chodbě s pytlíčkem na hadičce
23.9.2017
Návštěva Jani , návštěva Monik a Miloše, s jani jsme odpoledne venku, je nádherně, svítí sluníčko a svítí I naše duše. Monik a Miloš pak tu byli k večeru.
24.9.2017
08:00 propuštěn do domácího ošetřování s pytlíčkem u pasu a hadičkou v penisu. Kupodivu mi neschází chození na WC s močením, pouze se občas vypustím. Katetr v penisu mi nevadí, spíš naopak přináší mi příjemné pocity někdy až erotické. Podstatné je to, že se s tím učím žít. Občas pocítím i něco co připomíná probouzející se erekci, je to jen pocit v penisu, nikoliv ztopoření. Pomalu začínám cvičit cviky na posílení pánevního dna, snažím se přecvaknout hadičku, pochopitelně marně.
25.9.2017
Objevila se bolest ve varlatech, šourek se poněkud zvětšil.
26.9.2017
Otok šourku a penisu se dále zvětšil, varlátka vyrostla a ztěžkla, jakoby místo nich byla pštrosí vejce, navíc bolestivá jako kdyby se z nich klubala pštrosáčata.
27.9.2017
Návštěva ambulance FN Plzeň Bory, MUDr Mrkos – vyndání stehů z ran, hojím se jako kočka, nicméně v břiše bouchla bomba a hojení tam bude delší, cituji pana doktora: „Nenechte se zmýlit malými rankami na břiše, ale uvnitř jsme řádili“. Otok genitálií je dle pana doktora normální reakce na zvýšený pohyb a chůzi po operaci, nechme tomu pár dní. S únikem moči si nadále starosti dělat nemusím, občas cítím, jak tekutina proudí skrze hadičku do zásobníku a je to docela erotika. Kdybych s tím mohl chodit po zahradě, šlo by současně hnojit porosty. Nadále zkouším a vlastně i cvičím Kegelovy cviky, lze je cvičit i s tou hadičkou zavedenou v údu, pokud vyloženě nevadí (ta hadička). Posiluji i pánevní svaly. Je to nový, nepoznaný svět pooperační rekonvalescence, mám cíl a to je důležité. Věřím ve zlepšování a stálý „tah na branku“.
29.9.2017
Pocity ohledně erekce nemohu a nechci podceňovat, ještě si ji budeme užívat. Občas pocítím vzruch v penisu v místech, kde jsou topořivá tělíska, jakoby chtěla počínat ranní erekce, ruční dráždění je zatím neúčinné, erotogenní zóny (např. bradavky, vnitřní strany stehen), těla jsou však mnohem citlivější a vnímavější dráždění a toto vrcholí skoro jako dřív do „orgasmu“, tento je ale rozlitý do celého těla, není tak prudký jako při ejakulaci, ale mírnější, déle prožívaný a procítěný až do konečků prstů. Přirozeně dráždění musí být logicky delší, něžné a podepřené vzájemnou láskou a porozuměním mezi partnery. Zatím musíme dávat pozor na bříško, je zatím na pohmat trochu citlivé a při protahování trošku tahají jizvičky.
30.9.2017
1.10.2017
Na fotografii toho dne je vidět otok genitálií, který byl součástí hojení, respektive vyšší intenzity pohybu. Bolestivost celkem není, mám jen pocit, jako bych měl balon mezi stehny. Patrnou se rovněž stává plíživě nastupující obezita, věřím, že až budu zdráv (no relativně myšleno), veškerý tuk zase odbourám a vrátím se k obvyklým aktivitám,
3.10.2017
Otok genitálií, penisu i šourku trvá, začínám chladit ledem. Otok je poměrně nebolestivý, jen vadí ta tíha mezi nohama a překáží velikost, nelze normálně chodit. Zdržuji se spíše doma, ev. zajedu na zahradnickou základnu, ale smysluplnou práci zatím provádět nemohu.
4.10.2017
Otok genitálií chladím ledem, dostavují se výsledky, otok pomaličku začíná ustupovat, břicho stále opuchlé.
5.10.2017
Stále chlazení ledem otok je veliký, i když se zdá, že šourek už je měkčí.
6.10.2017
Stav neměněn, chlazení ledem.
7.10.2017
Konečně začíná otok viditelně ustupovat, šourek se zmenšil, je měkčí a hlavně už i lehčí. Bylo to jako tahat kouli na penisu. Otok břicha zatím trvá, ale je nebolestivý, jen je to jakási vada na kráse. Registruji při vykonávání stolice, že cévka začíná podtékat a mírně svědí. Dodržuji pečlivě čistotu a používáním mýdla pro intimní hygienu snižuji pocit svědění.
8.10.2017
Cévka mi několikrát během dne samovolně podtekla, cítím, že je v penisu již volná a pohybuje se, ne že by to byl nepříjemný pocit, spíš naopak, při pohybu mám erotické pocity v celém údu a cítím i balonek v měchýři.
9.10.2017
Kontrola ve FN Plzeň Bory, u MUDr. Kočovské, s MUDr. Mrkosem jen krátký rozhovor v čekárně. Cévka odstraněna, popravdě, bylo to velmi příjemné, krásně to polechtalo asi tak jako náběh na ejakulaci. Sebou mám plenku, od teď začíná problematické období inkontinence. Myslím, že to zvládnu, jsem přípraven se s tím porvat.
Pocity vzhledem k erekci jsou znatelné, občas při lehu na zádech nebo na boku pociťuji lehké jakoby stahy na bocích penisu, je to podobný pocit jako když mi začínala ranní erekce ještě před operací.
• 10:00 hod při cestě z FN s Jani jdeme na kafíčko, je to úžasný pocit nemít cévku a pytlíček u nohy, nicméně cítím, jak mi nezadržitelně prýští moč do plenky. Trošku si nemohu přivyknout pocitu, že jdu po Plzni, s Jani se držíme za ruku, kolem spoustu lidí a já si v pohodě čurám, aniž by to někdo věděl. Unik je není udržitelný mojí vůlí. Plenka toho pojme opravdu hodně.
• 11:00 Loučíme se s Jani, ona jde do práce, já do auta a pojedu domů. Cestou do auta, asi tak 500m to bylo, ctím, jak se mi plenka začíná prosakovat a tak se hned v dodávce musím přebalit.
17.10.2017
Užívám si pěkného počasí na zahradě v Senci 84, a protože svítí Sluníčko a zahrada je navržena tak, aby odolala zvědavým pohledům z okolí, chodím nahý a nechám teplé paprsky Slunce laskat mé, pobytem v nemocnici vybělené tělo. Je to velmi příjemné, vnímám teplo až do morku kostí a cítím se šťastně.
7.11.2017
Při kontrole u pana doktora Mrkose vyšlo najevo, že výsledky cytologie, nejsou vůbec uspokojivé. Cytologie znamená to, že vyoperovaná tkáň je předána do péče biologů, kteří stanoví, jaká vlastně je: zdali benigní, nebo maligní. Maligní je to zhoubný. Takže se potvrdil ten druhý případ.
Proto budu muset prodělat další terapii, a to je ozařování lůžka a posléze i hormonální léčbu.
V tu chvíli jsem byl opět vržen zpět do víru diagnóz, predikcí a léčení. Ptám se pana doktora: „jaká bude ta hormonální léčba? A jaké ozařování?“ O to právě běží. V nejbližším termínu navštívím onkologické centrum v nemocnici Plzeň-Lochotín, pana doktora Matejička, který stanoví po určitých vyšetřeních postup ozařování, protože jak říkal: „Nádor se nám už vydal do těla“. Jako bych dostal palicí po hlavě. A jsem zase zpátky v temnu. Zase zpátky v nejistotě, zase zpátky v červených číslech. Nebyly mě ani cizí myšlenky na sebevraždu. To je konec. Metastáze jsou vrahem.
Nechtělo se mi žít, svou nádhernou rodinu jsem najednou nevnímal, byl jsem jen sobec, který si nárokuje právo na život, které mu začíná být odpíráno. Nikdo nemá zajištěno právo na život, když příroda zavolá. Máme jen právo bojovat. Máme jen právo držet se usilovně té tenké niti žití a bít se o své místo na Slunci. Máme jen povinnost vytrvat.
V textu jsou i některá dokumentační fota, Kdybyste chtěla, najdete mně na faceboku pod jménem Ing. Zdeněk Trojan, Zruč-Senec, požádejte o přátelství. Rád vyhovím a bude dokument kompletní.
S veškerou úctou Ing. Zdeněk Trojan
Odpověď
Re: Rakovina prostaty
Zdeněk
Prosím o trochu strpení ss dalším vyprávěním, byl jsem mimo bydliště a teď si připravuji příběh o radioterapii
Zdeněk